ROZHOVOR S JIŘÍM MACHÁČKEM, SPOLUAUTOREM SCÉNÁŘE A PŘEDSTAVITELEM STANDY

Poprvé jsi psal scénář k celovečernímu filmu. Jaká to byla zkušenost?
Nebyl úplně první, byl jen první, který se realizoval. Jdete do toho s touhou po dobrodružství a po zábavě, kterou chcete obstarat sobě i jiným. Zákonitě se po čase ocitnete nejen na dně sil, ale i uprostřed zmatku z toho, že netušíte, co vlastně píšete. Jedinou bernou mincí jsou reakce diváků v kině, na které čekáte ještě několik měsíců. Dobrá zkušenost. Děkuju za ni.

David Ondříček, spoluautor scénáře, film režíroval a současně je i jeho producentem. Ty zase hraješ hlavní roli Standy. Jak to fungovalo při natáčení?
Psát scénář k filmu, ve kterém budete hrát hlavní roli, dohromady s člověkem, který film bude režírovat a ještě je jeho producentem, je buď předem prohraný souboj, anebo příležitost k prověrce vztahu dvou lidí. To bylo na věci častokrát vůbec nejzajímavější. Jsem rád, že po tom všem jsme si s Davidem schopni zajít na večeři, zahrát fotbálek nebo vyměnit manželky. Prostě že jsme pořád kamarádi.

Úvodní scéna, kdy Standa vychází z vězení, je tvůj nápad. Měl jsi ho v hlavě už déle, nebo šlo o náhodu?
Měl jsem ho v hlavě už delší dobu. Je to dobrá startovní pozice, která zaujme. Hrdina opouští svět nesvobody a vstupuje do světa svobody. Jak se s tím vypořádá? Mimochodem není to úplně originální nápad. Dal by se najít na začátku mnoha zfilmovaných příběhů.

Při psaní scénáře jste si většinu scén rovnou přehrávali. Roli Standy sis tedy sám psal na tělo?
Já jsem se osobně trochu styděl něco při psaní přehrávat. Většinou mě to spíš od věci vzdalovalo. Snažil jsem se nevstupovat do vznikající postavy a udržet si od ní co nejdéle odstup. Ale asi tak dva tři měsíce před natáčením už to nešlo dál, musel jsem se na to začít dívat jako na hereckou práci. David souhlasil, takže jsem se od té doby při psaní věnoval spíš jiným postavám než té své.

Ve filmu máš několik vyloženě kaskadérských scén. Obešlo se natáčení bez zranění?
To je spíš otázka na kaskadérský tým Ládi Lahody. Když nepočítám takové ty potlučeniny a psychické devastace, které si člověk odnese z každého natáčení, vyšel jsem z toho jen s několika modřinama. Díky, hoši.

Taky ve filmu piješ jeden velmi podivný nápoj.....
Při natáčení jsem několikrát zaznamenal, že mě přepadl určitý pocit, kdy si říkáte, tohle už jsem někdy zažil…. No jo vlastně, u Davida na chatě, když jsme to psali! Týká se to třeba scény, kdy Standa pije houbovej čaj. Budu se muset zeptat rekvizitáře, co do toho hrnku vlastně nalil.

Podobně jako Samotáři je i tento film plný bizarních postav a vtipných hlášek. V čem především je jiný?
Na rozdíl od Samotářů je tu méně příběhových linií, příběh si více pohrává s různými styly a žánry. Film je také nepatrně bláznivější a trochu i detektivka. A kdo ví co ještě. My jsme se rozhodli říkat mu černá komedie.

Název filmu Jedna ruka netleská vychází z perského přísloví. V podstatě znamená, že bychom si měli pomáhat, protože jedinec nic nezmůže. Současný svět jako by ale byl opakem.
Nesouhlasím, v tomto je svět pořád stejný. Ale ať je svět jaký chce, pevně věřím, že náš film ho změní k lepšímu. A jestli ne - tak sorry.